tiše moula

platně píše

dívá, mívá

nohy výše

on nechuraví

každou noc

má daleko

má času moc

má času času víc a víc

on nepředstírá,

churavíc

jede v tichu

píše píše

jedničky drží

jako klíště

hodinky nosí

učitele prosí:

 „nedejte mi mínusko“

 „vlezdoprdelka“

je jeho přízvisko

po chodbách kráčí

jako páv

ale kdo je tady rozumbrada?

kdo by měl být sebevrah?!

na každý pád

na každou stranu

holčičku nemáš

(ani hadrovou nánu)

honí si brko před snídaní

a to ještě ani chlupatý není

tak utíkej se učit

doba hrozně kvapí

to bys měl, chlapečku, vědět

než zase usneš před svítáním

nezná víc než sám se dočte

šestku ze života dám ti, osle!

marnost nad marnost

a srdce plné peří

čas a jsoucno a kapání

to všechno nemilosrdně běží

jak závan větru

jako gravitace;

jako vysvětlení celé této trapné situace

a přece:

holka visí na háku

brašky šprta

má, co chtěla

už teď

..teď už je neskutečně a definitivně

v hajzlu